Nenechte se zaskočit osteoporózou!

V mládí se nová kostní hmota tvoří rychleji, než se odbourává. Množství kostní hmoty, kterého lze maximálně dosáhnout, je individuální, určené geny, ovlivněné výživou, hormonálními vlivy a fyzickou aktivitou.

Zdá se, že existuje určitý práh příjmu vápníku a pokud tolik vápníku denně nepřijmeme, nevytvoří se během dospívání dostatečné množství kostní hmoty. Ve středním a vyšším věku pak organismus využívá vlastní kostní zásoby.

Velmi žádoucí je tudíž vybudovat si silné kosti během dětství a dospívání.

Úbytek kostní hmoty, který vede ke zvýšené křehkosti kostí a tedy ke zvýšenému riziku zlomenin je označován za OSTEOPORÓZU. Je důsledkem dlouhodobé převahy resorpce (rozpouštění) kosti nad její novotvorbou.

Nejkvalitnější kostní hmoty dosahuje žena ve věku zhruba 30.let, pak již začíná tato hmota ubývat asi 0,5 % za rok až do menopauzy. Po menopauze dochází k přechodnému zrychlení řídnutí kostní hmoty o 1-1,5 % ročně v dlouhých kostech a o 5 % ročně v páteři, během 10 let tak může žena ztratit až 15 % kostní hmoty. U 80-ti leté ženy může tedy snadno dojít ke ztrátě až 40 % kosti.

Osteoporotická kost obsahuje dutinky, čímž se zmenší množství kostní hmoty a vápník i jiné minerály se nemají kam ukládat. Kost se tím dále oslabuje, malé otvory se dále zvětšují, čímž se stává kost křehčí a náchylnější ke zlomeninám.

Celý proces budování kosti je řízen hormonálně a mezi hormony ovlivňující kost patří i estrogeny. Estrogeny jsou zodpovědné za obnovu kosti, podporují vstřebávání vápníku z trávicího traktu a jeho vychytávání z krve do kostí, proto jejich nedostatek v menopauze zpomaluje nebo zastavuje obnovu kosti.

V počátečních stadiích nemá osteoporóza zjevné příznaky, proto je označována za „tichou epidemii“, pokud však není adekvátně léčena, může mít i život ohrožující následky ve formě komplikací následujících po zlomenině.

Nejzávažnější jsou zlomeniny krčku stehenní kosti a jejich následné komplikace, zejména infekční zápal plic, které vedou k dlouhodobému upoutání na lůžko a k zvýšenému riziku úmrtí do 1 roku po úraze.

Závažnější stupeň osteoporózy se může projevit bolestí zad, která je přechodná, tahová, zhoršující se při zátěži nebo delším stání. Bolest způsobuje hrbení, které může způsobit klínovité zlomeniny v oblasti hrudní páteře. S tím souvisí zmenšení tělesné výšky, zmenšená pohyblivost hrudníku, vytvoření hrbu a tím dochází ke snížené funkčnosti plic.

Nejzávažnějším následkem osteoporózy je tedy snadná lomivost kostí a to i po působení velmi malé síly.

Hlavní příčinou osteoporózy je stárnutí. 

Druhý největší vliv mají genetické faktory. Řadíme sem výskyt osteoporózy v rodině (matka, sestra) a náchylnější jsou také ženy bílé rasy a štíhlé postavy. 

Další negativní účinky má sedavý způsob života, dieta chudá na vápník, nedostatek vitamínu D a slunečního záření, kouření, nadměrný příjem kávy a alkoholu. Pokles estrogenů v rámci předčasné menopauzy, často po předčasném odstranění vaječníků, nástup osteoporózy urychluje, stejně jako dlouhodobá ztráta menstruace (při anorexie, nadměrná fyzická zátěž nebo zvýšení hladin prolaktinu). To vše zahrnujeme do kategorie tzv. primární osteoporózy.

Sekundární osteoporóza nemá příčinu přímo v kosti, vzniká při užívání některých léků (kortikoidy, léčba endometriózy, nadbytek hormonů štítné žlázy, antiepileptika, chemoterapeutika, lithium, imunosupresiva, léky na ředění krve) nebo vlivem jiných nemocí (onemocnění krve, jater, ledvin, endokrinní – cukrovka, onemocnění štítné žlázy a příštítných tělísek, také nespecifické střevní záněty, poruchy vstřebávání živin – nesnášenlivost laktózy) nebo toxickými vlivy (olovo, kadmium).

Osteoporóza postihuje sice celou kostru, ale typické zlomeniny z osteoporózy jsou zlomeniny obratlů, dolního předloktí a krčku stehenní kosti.

Úspěšnost léčby a možnost včasné prevence osteoporózy závisí na včasném záchytu kostních změn. Je důležité nejen odhalit již vzniklou osteoporózu, ale také náchylnost k jejímu vzniku.

Měření kostní hmoty se provádí nejčastěji speciálním rentgenem, pomocí kterého se určuje množství pohlceného záření kostní hmotou, nejčastěji v oblasti páteře a stehenní kosti – tzv. dvoufotonová denzitometrie, také označovaná jako DEXA (dvouenergiová rentgenová absorpciometrie).

Snímky vyhodnocuje počítač a hodnoty zjištěné kostní hustoty jsou vyjádřeny pomocí tzv. T-skóre a Z-skóre.   

Srovnání je vyjádřeno ve směrodatných odchylkách – SD – od průměru. Je prokázáno, že každý pokles denzity kosti o 1 SD zvyšuje riziko zlomeniny dvojnásobně. 

Klasické rentgenové vyšetření je pro diagnostiku osteoporózy málo citlivé, změny jsou patrné až při úbytku kosti o více než 30 %.

Rozdíl mezi rentgenovým a denzitometrickým vyšetřením spočívá v tom, že například 70-tiletá žena, které byla na rentgenu diagnostikována osteoporóza, může být vyšetřením na denzitometru shledána zcela zdráva, protože úbytek její kostní hmoty odpovídá jejímu věku, takže osteoporózu nemá. Rentgen pouze určí, že je přítomna prořídlá kost. Naproti tomu pomocí denzitometru se změří míra prořídnutí a výsledek se srovná s normou.

Při normálním nálezu stačí zkontrolovat hustotu kosti pomocí denzitometrie za 5 let, při prokázaném řídnutí kostí je vhodná kontrola za 2 roky a okamžité nasazení vhodné léčby.

Léčba osteoporózy musí být včasná a dostatečně dlouhá, tak aby předcházela úbytku kostní hmoty a vyžaduje spolupráci nemocné. Pokud již osteoporóza vznikla, je snaha léčbou kostní hmotu zvýšit a stabilizovat tak, aby nedošlo ke zlomenině, snížily se bolesti a zvýšila se pohyblivost. 

Obecně se doporučuje přiměřená fyzická zátěž s ohledem na věk a přidružené nemoci, především chůze nebo u starších žen rehabilitační cvičení zaměřené na posilování svalových skupin zejména v oblasti páteře. Mechanická zátěž totiž stimuluje kostní novotvorbu. Kost má v sobě určité částice tzv. mechanostaty, které reagují na zátěž a dokáží vybudit tvorbu kostní hmoty a platí to i naopak.

Každodenní přiměřené cvičení v délce alespoň 20 minut dokáže zvýšit kostní hmotu o 2 SD za rok. 

Nutný je dostatečný přísun vápníku potravou. Vápník je základním prvkem prevence i léčby osteoporózy. Je důležitý nejen pro kosti, ale ovlivňuje i mnoho enzymatických reakcí a je nezastupitelný pro fungování svalů a nervů. 

Žádná léčba osteoporózy nebude fungovat, pokud nebude ve stravě léčené ženy dostatek vápníku. 

Do péče o ženy s osteoporózou patří i prevence pádů. Je nutné se zaměřit na používání vhodných rehabilitačních pomůcek (hole, chodítka) a úpravu domácnosti, aby se zamezilo například zakopnutí o koberec.

Stejně důležitá je snaha změnit léky, které žena užívá a které by mohly osteoporózu způsobovat. 

Dále škodí nadměrný příjem fosforu a nadměrné solení.

Samotný fosfor napomáhá ukládání vápníku do kostí, pokud se v potravě vyskytuje ve správném poměru Ca:P = 2:1. Zdraví škodlivé potraviny však mají až 4x vyšší obsah fosforu, což naopak zpomaluje zadržování vápníku a urychluje odvápňování kostí díky nevhodné stimulaci příštítných tělísek.

Proto je důležité vyloučit z naší stravy průmyslově upravované potraviny jako je konzervované maso, tavené sýry, instantní polévky a dezerty a sladké limonády. Kontrolujte si etikety na výrobcích a vyhýbejte se potravinám obsahujícím fosforečnan draselný, fosforečnan sodný nebo  kyselinu fosforečnou. 

Individuálně, dle závažnosti osteoporózy, se používá i klasická farmakologická léčba, která zahrnuje antiresorpční léky a stimulátory novotvorby kostí. Nejčastěji je používána hormonální substituční léčba, dále bifosfonáty a SERM (selektivní modulátory estrogenních receptorů). 

Hormonální léčba, která doplňuje chybějící estrogeny, je lékem první volby. Ženy, které užívají hormonální antikoncepci v perimenopauze nebo hormonální substituční terapii v postmenopauze si zachovávají vyšší kostní hustotu, oproti ženám, které nikdy tyto léky nebraly. U všech žen v menopauze by měl být zvážen prospěch a riziko substituční léčby, neboť je nejúčinější, pokud je léčba zahájena v prvních 3 letech po menopauze. 5 let užívání hormonální substituce snižuje riziko zlomeniny o 50 %. Příznivý efekt přetrvává po celou dobu léčby, ale po vysazení bohužel rychle klesá. Složení hormonální substituce se volí podle toho, zda žena má zachovanou dělohu či ne.

SERM (selektivní modulátory estrogenových receptorů) jsou látky, které jsou schopny navázat se na estrogenové receptory místo estrogenů a výběrově/selektivně tyto receptory aktivovat. V prsní tkáni dokážou účinek estrogenů blokovat, v jiných orgánech fungují stejně jako estrogeny. V kosti proto tlumí její resorpci (rozpouštění) a zároveň nezvyšují riziko nádoru prsu a dokáží snížit hladinu tuků v krvi. Tato léčba je vhodná pro ženy do 60 let věku, zvyšuje však riziko trombózy u rizikových pacientek, stejně jako hormonální substituce.

Bifosfonáty jsou léky, které snižují kostní resorpci tím, že brání aktivitě osteoklastů, nahrazují kostní hmotu a zaplňují mezery po odbourané kostní tkáni, čímž snižují riziko zlomenin. Bifosfonáty snižují také bolest kosti a tím spotřebu léků na bolest. Pro všechny bifosfonáty je bohužel charakteristické špatné vstřebávání z trávicího traktu a s tím spojené trávicí obtíže. Nově byly vyvinuty formy, které se užívají jednou týdně nebo jednou měsíčně. Používají se u žen nad 60 let, nejdéle 5 let, poté je vhodné v léčbě udělat 3-letou pauzu. 

Nově je zajímavým prvkem v léčbě osteoporózy stroncium. Přirozeně se vyskytuje v mořské vodě a půdě, kde je výhradně ve formě přírodních sloučenin,v nichž není reaktivní. Stopová množství stroncia obsahuje i naše strava. Atom stroncia je jen o málo větší než vápníku, dobře kopíruje jeho vlastnosti a běžně se tedy ukládá i do kostí. Při nesnášenlivosti jiných léků je využívána k léčbě osteoporózy organická sůl stroncia, která dobře tlumí kostní resorpci a stimuluje kostní novotvorbu. 

Mezi další používané léky, které brání zvýšené kostní resorpci, patří kalcitonin. Druhou používanou skupinu léků tvoří látky podporují kostní novotvorbu, kam řadíme parathormon a anabolika.

Jak vidíte, sklenka mléka nebo tableta vápníku nejsou  dostatečnou prevencí před vznikem osteoporózy, natož dostatečnou léčbou!